NZÚ a realita českých domů: proč pořád řešíme nezateplené budovy a co s tím udělaly dotace

U rodinných domů je v evidenci průkazů energetické náročnosti za rok 2024 nejpočetnější třída G, tedy mimořádně nehospodárné budovy. Tyto domy tvoří přibližně 27 % všech rodinných domů, které se v daném roce dostaly do evidence.

Neznamená to, že by více než čtvrtina všech rodinných domů v Česku automaticky spadala do nejhorší energetické třídy. Evidence přirozeně zachycuje především budovy, u kterých se něco řeší – typicky prodej, pronájem, rekonstrukce nebo žádost o dotaci. Právě proto ale tato data velmi dobře ukazují, v jakém stavu jsou domy, které dnes vlastníci skutečně zvažují upravovat.

Z dat o průkazech energetické náročnosti je patrné jedno zásadní zjištění. Energetické renovace starších domů se ve velkém nezačaly řešit samy od sebe, ale až ve chvíli, kdy k nim vznikla silná dotační motivace.

V roce 2024 spadalo 41 287 průkazů do kategorie „jiný účel zpracování“. Nešlo tedy o povinnost při prodeji ani o novou výstavbu. V 94 % těchto případů šlo o podklady pro dotační programy, zejména Novou zelenou úsporám.

Toto číslo neukazuje, kolik domů už je opravených. Ukazuje proč se do oprav vůbec začalo masově vstupovat. Bez dotací by velká část vlastníků starších domů rekonstrukci dál odkládala nebo řešila jen dílčími zásahy bez jasného plánu.

Dotace zde fungují jako spouštěč rozhodnutí. Snižují strach z vysoké investice a zároveň nutí řešit dům systematicky, ne po jednotlivých improvizovaných krocích. Právě průkaz energetické náročnosti v tomto kontextu slouží jako mapa, která ukáže, co má největší přínos a v jakém pořadí.

Program Oprav dům po babičce tento přístup posouvá ještě dál. Otevřeně cílí na starší rodinné domy, které mají potenciál stát se kvalitním a úsporným bydlením, pokud se rekonstrukce uchopí komplexně – ne kosmeticky, ale od obálky domu přes technické systémy až po zdroj tepla.

Data tak jasně potvrzují, že dotace nejsou jen finanční pomocí, ale hlavním impulzem, který změnil chování vlastníků budov a nastartoval skutečné energetické renovace.

Energetické renovace se často popisují jako ekologické téma. V realitě jsou ale mnohem víc reakcí na tlak peněz a provozních nákladů.

Pořízení vlastního bydlení v Česku dnes vychází nejdráže v celé Evropské unii. Průměrný byt odpovídá zhruba 14,9 ročním platům, což výrazně omezuje schopnost domácností vytvářet finanční rezervy. Zároveň platí, že část domácností vydává na bydlení více než 40 % svých příjmů, zejména kvůli kombinaci nájmu nebo hypotéky, energií a provozních nákladů.

Renovace domu není luxus ani „zelený bonus“. Je to snaha zastavit postupné vysávání rozpočtu u budov, které byly navržené pro úplně jiné ceny energií a jiný způsob života.

Data zároveň ukazují rozpor, který je pro české domácnosti typický. Většina lidí si uvědomuje potřebu oprav a až 80 % vlastníků si na ně alespoň něco odkládá. Jenže zhruba polovině se rezervu dlouhodobě nedaří skutečně vytvořit. Výsledkem je odkládání větších zásahů a postupné „záplatování“ domu bez jasné strategie.

Právě tady se potkává realita bydlení s energetikou.

Špatně zateplený dům není jen technický problém. Je to finanční riziko, které se každý rok vrací v účtech za energie a omezuje další rozhodování domácnosti.