Obsah článku
Pamatujete si na 26. srpna 2022?
Ten pátek se v nákupních odděleních českých firem moc nepracovalo. Zíralo se na monitory. Burzovní cena plynu během dne vylétla až k hranici 345 €/MWh, což je desetinásobek dnešní ceny. Kdo tehdy neměl nakoupeno, platil za jednu megawatthodinu víc než rok předtím za pět. A nejhorší na tom celém bylo, že ještě na jaře 2022 skoro celý trh věřil, že „tak vysoko to přece nemůže vydržet“.
Připomínáme to proto, že se historie začíná rýmovat. Tentokrát nejde o Rusko a potrubí. Evropa dnes stojí na zkapalněném plynu, který připlouvá po moři. Jenže přesně na moři začal problém.
Problém má jméno Hormuz
V červenci 2026 se naplno rozhořel konflikt mezi USA a Íránem a s ním přišlo faktické uzavření Hormuzského průlivu, kterým proplouvá zhruba pětina světového zkapalněného zemního plynu (LNG), především z Kataru. Důsledky přišly během dní. Katarské terminály v Ras Laffanu omezily nakládky, export ze Spojených arabských emirátů se zastavil úplně a světový vývoz LNG spadl na šestitýdenní minimum. Evropská burza zareagovala okamžitě. Index TTF, tedy nizozemský obchodní uzel, podle kterého se odvozuje cena plynu v celé Evropě, uzavřel 22. července nejvýš od ledna 2023 a od té doby se drží mezi 65 a 69 eury za megawatthodinu.
Analytici agentury Kpler přitom přestali počítat s rychlým uklidněním. Jejich základní scénář se dnes jmenuje vleklá krize: průliv zůstane výrazně omezený do konce roku 2026, oživení přijde až v prvním čtvrtletí 2027 a světu bude do té doby chybět zhruba 21 milionů tun LNG.
Proč je načasování tak nešťastné: krize zasáhla Evropu uprostřed vtláčecí sezóny. Zásobníky jsou na 63 procentech, hluboko pod obvyklou úrovní pro konec srpna, a o každý volný náklad LNG se Evropa přetahuje s Asií. Do zimy tak vstoupíme s menší rezervou a dražším doplňováním.
Proč katarský plyn zdražuje topení v Brně
Na první pohled to nedává smysl. Česko z Kataru prakticky žádný plyn nekupuje, naše dodávky dnes tečou hlavně z Norska a z LNG terminálů v Německu, Nizozemsku a Belgii, kde dominuje americký plyn. Jenže LNG je globální trh s jednou cenou na okraji. Katar dodává zhruba pětinu světového zkapalněného plynu a drtivá většina z něj míří do Asie. Když katarské tankery nevyplouvají, asijští odběratelé si chybějící objemy kupují jinde, především z amerických terminálů, tedy přesně z těch nákladů, na které spoléhá Evropa. A jediný způsob, jak si Evropa náklad udrží, je zaplatit víc než Tokio nebo Soul. Cena TTF proto neroste kvůli tomu, co Evropa z Hormuzu bere, ale kvůli tomu, co tudy bere Asie.
Užitečné je dát šoku měřítko. Ohlášený výpadek 21 milionů tun LNG do března 2027 odpovídá zhruba 285 TWh plynu, tedy přibližně desetině roční spotřeby EU. Šok z roku 2022, kdy Evropa přišla o ruské potrubní dodávky, byl řádově 1 500 TWh ročně, tedy zhruba pětinásobný. Že se dnešní cena pohybuje kolem pětiny tehdejšího maxima, tak není náhoda: trh šok oceňuje víceméně úměrně jeho velikosti. Z toho ale plyne i nepříjemný závěr. Pokud by se výpadek prohloubil nebo protáhl, má cena podle stejné logiky kam růst.
Čím se dnešek liší od roku 2022
Ve prospěch Evropy hraje několik strukturálních změn. Kapacita LNG terminálů se od krize výrazně rozšířila a na trh průběžně nabíhají nové americké exportní projekty, takže nabídka je pružnější než tehdy. Průmyslová poptávka po plynu v EU je proti předkrizové úrovni stále zhruba o pětinu nižší, protože část úspor a substituce z let 2022 až 2023 se ukázala jako trvalá. A pravidla pro plnění zásobníků EU loni zflexibilnila přesně proto, aby se neopakoval rok 2022, kdy státy v panice dokupovaly plyn za jakoukoli cenu, protože jim regulace nedávala na výběr.
Proti Evropě naopak hraje kalendář. V srpnu 2022 měla EU zásobníky naplněné z téměř 80 procent a do listopadu je dotlačila přes 90. Dnes stojíme na 63 procentech a každá terawatthodina doplnění se kupuje na trhu, kde chybí katarské objemy. Rozdíl proti obvyklé předzimní úrovni dělá řádově 200 až 300 TWh, tedy částku srovnatelnou s celým ohlášeným globálním výpadkem LNG. Jinými slovy: samotná krize v průlivu by byla zvladatelná a nízké zásobníky by byly zvladatelné. Nebezpečná je jejich kombinace, a k ní stačí přidat jediné: studenou zimu.
Poznámka k forwardové křivce: trh dnes obchoduje rok 2027 kolem 51 €/MWh a rok 2028 kolem 35 €/MWh. Křivka je tedy v backwardaci: trh věří, že krize je dočasná. Forwardy jsou ale konsensus plus riziková prémie, ne předpověď. Stejná křivka v červnu nepočítala se současnými cenami a v roce 2021 nepočítala s rokem 2022. Pro nákupní rozhodnutí je křivka vstup, ne odpověď.
Čtyři scénáře pro nadcházející zimu
Kde se cena zastaví, vám nepoví nikdo, kdo to myslí vážně. Co ale spočítat jde: konkrétní dopad každé cenové hladiny na váš rozpočet. S klienty proto pracujeme se čtyřmi hladinami velkoobchodní ceny: 60, 80 a 100 €/MWh, plus černý scénář nad 150 €/MWh.
Příměří drží, průliv se postupně otevírá. Ceny ale nespadnou na loňské úrovně: zásobníky se doplňují draze a riziková prémie v ceně zůstane minimálně do jara.
Základní scénář analytiků: průliv zůstane omezený do konce roku, oživení až v prvním čtvrtletí 2027. Evropa vstoupí do topné sezóny s podprůměrnými zásobami a běžná zima ceny drží vysoko.
Konflikt se protáhne hluboko do zimy, nebo se potká vleklá krize se silnými mrazy. Evropa a Asie se přetahují o každý náklad LNG a trh znovu obchoduje strach, ne náklady.
Úplné a dlouhodobé uzavření průlivu přes celou zimu, obdoba dynamiky roku 2022. Pro kontext: tehdejší maximum bylo 345 €/MWh. Nepravděpodobné, ne nemožné.
Ceny komodity přepočteny kurzem 24,10 Kč/€ včetně typické obchodní marže dodavatele zhruba 100 Kč/MWh. Bez distribuce, daně z plynu a poplatků operátora trhu OTE. Pro srovnání: v srpnu 2025 vycházela komodita na zhruba 870 Kč/MWh, letošní průměr je zhruba 1 230 Kč/MWh.
Nepočítejte s průměry. Dosaďte si vlastní čísla
Průměrná firma neexistuje, takže neexistuje ani průměrný dopad. Zadejte roční spotřebu plynu a cenu komodity, kterou máte aktuálně ve smlouvě. Kalkulačka vám ukáže roční náklad v každém scénáři a rozdíl proti tomu, co platíte dnes.
Kde jsme a odkud jsme přišli
Graf ukazuje dvě věci najednou. Zaprvé: dnešních 69 €/MWh je proti roku 2022 stále zlomek. Zadruhé: právě proto má cena kam růst. V roce 2022 trh předvedl, že při skutečném nedostatku se cena neptá na náklady výroby, ale na to, kdo je ochoten zaplatit nejvíc. A forwardová křivka, která dnes na roky 2027 až 2028 ukazuje 35 až 50 €/MWh, je názor trhu, ne záruka; stejné křivky v červnu nečekaly ani současných 69.
Sledujte tankery, ne titulky
O tom, který scénář nakonec vyhraje, nerozhodnou komentáře, ale několik měřitelných věcí. První je samotný provoz průlivu: počty tankerů vyplouvajících z Ras Laffanu jsou veřejně sledovaná data a jejich návrat k normálu by byl první známkou scénáře uklidnění. Druhá je cenový rozestup mezi asijským indexem JKM, který udává cenu LNG dodaného do severovýchodní Asie, a evropským TTF. Když se Asie začne přeplácet výrazně nad Evropu, znamená to, že o náklady LNG se skutečně bojuje, a TTF ji zpravidla následuje. Třetí je tempo plnění zásobníků proti pětiletému průměru: každý týden, kdy se rozdíl nezmenšuje, zvyšuje váhu zimního počasí. A čtvrté je právě počasí. Rozdíl mezi mírnou a studenou evropskou zimou představuje desítky terawatthodin poptávky navíc, což je při napjaté bilanci rozdíl mezi scénářem 2 a scénářem 3.
A jedna položka, o které se v souvislosti s Hormuzem nemluví, ale patří do každého propočtu: od roku 2027 se má na plyn pro vytápění budov vztahovat nový systém emisních povolenek ETS2. Při diskutované ceně kolem 45 € za tunu CO₂ to znamená řádově 200 až 250 Kč navíc na každou MWh plynu, bez ohledu na to, jak dopadne situace v průlivu. I kdyby tedy vyšel nejmírnější scénář, strukturálně levný plyn se nevrací.
Co může vaše firma udělat ještě letos
První reflex bývá „rychle něco zafixovat“. Jenže fixace celého objemu na vrcholu paniky je stejná sázka jako nechat všechno na spotu, jen opačným směrem. Rozumnější je rozložit nákup do tranší a mít předem jasno, při jaké ceně dokupujete a proč. Přesně na to slouží nákupní strategie, ne pocit z posledního titulku. Firmám, které na to nemají vlastní kapacitu, tuhle roli obvykle pokrýváme jako externí energetik.
Druhý krok stojí málo a funguje při každém scénáři: přestat platit za to, co nespotřebujete. V tarifních auditech u klientů pravidelně nacházíme předimenzovanou rezervovanou kapacitu, nevýhodné distribuční sazby a poplatky, které nikdo roky nezkontroloval. To jsou úspory bez jediné koruny investice. A čím dražší energie, tím víc znamenají.
A třetí krok je strategický: snížit závislost na plynu tam, kde to dává ekonomický smysl. Tepelná čerpadla, využití odpadního tepla, fotovoltaika na vlastní spotřebu, akumulace: při ceně komodity přes 2 000 Kč/MWh se návratnosti počítají úplně jinak než loni a na řadu opatření lze čerpat dotační podporu. Důležité je ale posuzovat investice střízlivě. Součástí dobré energetické strategie je i schopnost říct ne projektu, který se nevyplatí ani při drahém plynu. Podklad pro takové rozhodnutí dává energetický audit.
