Obsah článku
Data máte. Teď s nimi musíte něco dělat.
Tereza Kirlíková, property manažerka společnosti Geis, popsala situaci, kterou důvěrně zná každý, kde energetika roky žila v šanonech místo v datech:
Přivedli mě na halu, kde stálo asi šedesát regálů plných šanonů. Uvědomili jsme si, že bez digitalizace nejsme absolutně schopni ty budovy řídit.
Geis nakonec nasadil energetický management Enmon, který sbírá data z měřičů automaticky, každých patnáct minut. Jenže data sama o sobě nic neřeší. Ivan Macho, obchodní ředitel PKV, to pojmenoval přesně:
Můžu mít chytré senzory, IoT zařízení, sbírat cokoliv. Ale pokud nemám nastavený způsob fungování v rámci organizace, kdo s tím pracuje a jak to implementuje do praxe, budu mít data, ale nebudu vědět, co s nimi.
Prvním krokem není software. Je to otázka: co chceme měřit, kdo s tím pracuje a jaký výsledek sledujeme.
Bez odpovědi na tyhle tři věci skončí i ten nejdražší energetický management stejně jako ony šanony v Geisu, tedy jako záznam toho, co se stalo, ne jako nástroj, který rozhoduje, co se stane příště. U průmyslových hal to většinou znamená propojit měření s výrobou, aby bylo vidět, kolik energie stojí konkrétní směna nebo linka. U kancelářských a bytových portfolií zase jde hlavně o srovnání budov mezi sebou, aby bylo jasné, která nemovitost v portfoliu skutečně táhne náklady dolů a která je naopak prodělečná. Než firma kupuje senzory, vyplatí se udělat energetický posudek nebo audit, který ukáže, kde měření vůbec dává smysl.
Drahé energie nejsou výjimka. Jsou nový normál.
Česká energetika míří do situace, na kterou většina firem není připravená. Spotřeba roste s elektrifikací dopravy a průmyslu, výstavba nových zdrojů stagnuje a část elektřiny reálně hrozí, že budeme dovážet. Ivan Korolov, vedoucí rozvoje obchodu PKV, to shrnul bez obalu:
Pokud drahé energie jsou novým normálem, jediná věc, kterou my sami můžeme ovlivnit, je naše vlastní spotřeba a vlastní výroba.
Fotovoltaika přitom pořád naráží na obavy, které v praxi neplatí. Tomáš Pektor z Green Force popsal zákazníka, jehož střecha měla podle původních propočtů unést jen 7 kg na m². Reálně navržený systém ji nakonec zatížil 5,8 kg na m². Fotovoltaika se dnes instaluje i na budovy pod památkovou ochranou. Překážky, které si správci budov představují, jsou ve většině případů řešitelné, jen o nich nikdo pořádně nepočítal.
Stejně často padá argument financování, tedy že se investice do vlastní výroby nevrátí dostatečně rychle. V praxi se ale cena vstupní investice dá kombinovat s dotačními programy a rozložit do splátek tak, aby úspora na fakturách za energie splátku pokryla už od prvního roku. Klíčové je nedělat rozhodnutí od stolu, ale na základě reálného projektu, tedy propočtu, kolik střecha nebo pozemek skutečně unese, kolik energie budova reálně spotřebuje a kdy, a jak se to potká s cenami, za které dnes firma nakupuje.
Bez tohoto propočtu zůstává fotovoltaika jen dojmem, ne rozhodnutím.
Velké úspory bývají tam, kde je nikdo nehledá.
Energie dostávají pozornost. Voda a odpady ne. Přitom osobní hygiena tvoří zhruba 35 procent celkové spotřeby vody v budově a u komerčních objektů je technicky i finančně proveditelné tuto vodu po přečištění znovu využít, například pro splachování. Konkrétní čísla k tomu na konferenci přinesl Ondřej Prax ze společnosti ASIO.
Podobně je to s odpady, které v průměru tvoří kolem šesti procent nákladů na provoz budovy. Aleš Choutka z Alstanet přitom ukázal, že nejúčinnější první krok nestojí skoro nic:
Edukací zaměstnanců se dá docílit toho, že méně plýtváme. To skoro nic nestojí a efektu se dá dosáhnout poměrně rychle.
Než investovat do dalšího systému, vyplatí se projít, co se v budově děje s vodou a odpadem. Odpověď bývá překvapivá, a levná.
U budov s vysokou návštěvností, jako jsou zdravotnická zařízení, logistické areály nebo provozy s vlastní kuchyní a šatnami, dokáže samotné přečištění a opětovné využití šedé vody snížit náklady na vodné a stočné o desítky procent, aniž by šlo o velkou investiční akci. A u odpadů často stačí přesně to, co zaznělo na konferenci: srozumitelně vysvětlit zaměstnancům, co se s odpadem děje a proč na tom firmě záleží. Teprve pokud edukace nestačí, dává smysl řešit svoz, třídicí linky nebo změnu dodavatele.
Systémy máte. Problém je, že spolu nemluví.
BMS, systém pro řízení budov, a EMS, energetický management, dokážou provozovatelům v horizontu pěti let ušetřit kolem 17 procent celkových provozních nákladů. Ale jen tehdy, když jsou propojené.
Jan Škabrada z Českých radiokomunikací popsal situaci, kterou vidí napříč trhem:
Dneska ty systémy existují, ale nejsou propojené. Máte dodavatele na energetiku, jiného na odpady, dalšího na parkování a každý vám vykazuje data do tří různých aplikací.
Výsledek je hromada čísel v oddělených tabulkách a nikdo, kdo by jim rozuměl jako celku. Tenhle problém se netýká jen velkých korporátních portfolií. Stejně snadno vznikne v jedné administrativní budově, kde má facility management jednu tabulku na energie, účetní jinou na faktury a technik třetí na servisní zásahy, a nikdo z nich nevidí celek. Řešením není další systém navrch, ale sjednocení toho, co už firma má, do jednoho místa, kam se dívá jedna osoba nebo jeden tým s jasnou odpovědností.
Přesně tohle PKV pro klienty dělá: bere ta oddělená čísla, dá je na jedno místo a řekne, co znamenají a kolik firmu stojí, že je dosud nikdo neuměl přečíst.
U klientů, kde se to podařilo propojit, se navíc pravidelně ukazuje, že samotné odhalení nesrovnalostí, jako je špatně nastavená tarifní sazba nebo zbytečně vysoký rezervovaný příkon, uhradí náklady na propojení systémů samo o sobě, ještě předtím, než se řeší cokoliv jiného.
Zkušených energetiků ubývá. Není to problém trhu, je to váš problém.
Energetický management se za posledních pět let výrazně zkomplikoval. Přibyla legislativa, obnovitelné zdroje, sdílení energie, spotové ceny. Kvalifikovaných lidí, kteří to aktivně sledují a řídí, přitom na trhu není dost, a pro většinu firem není reálné takového člověka zaměstnat na plný úvazek.
Tereza Kirlíková z Geis to popsala otevřeně:
My nakupujeme energie a přitom nemáme vlastního energetika. Děláme to všechno v rámci property managementu.
Ivan Macho z PKV nabízí jinou cestu:
Organizace, které nemají své lidské zdroje, můžou použít externisty. I to je plnohodnotná a v řadě případů lepší možnost.
Externí energetik neznamená outsourcing zodpovědnosti. Znamená to mít odbornost přesně na té úrovni, kterou firma reálně potřebuje, bez nutnosti budovat a platit vlastní tým.
V praxi to obvykle vypadá tak, že externí energetik pravidelně kontroluje spotřebu a nastavení smluv, hlídá legislativní změny, které se firmy přímo dotýkají, a zasahuje ve chvíli, kdy se něco odchyluje od normálu, ať je to skokový nárůst spotřeby, blížící se konec fixace ceny, nebo nová povinnost, o které dosud nikdo ve firmě nevěděl. Pro obce a menší podniky je to navíc často jediná reálná cesta, jak mít energetickou odbornost k dispozici, aniž by se musely spoléhat na to, že si ji dokáže osvojit někdo, kdo má na starost úplně jinou agendu.
Banky a legislativa táhnou za jeden provaz. A oba míří na energetiku vaší budovy.
Omnibus balíček posunul povinný ESG reporting, tedy povinné vykazování dopadu firmy na životní prostředí, sociální oblast a řízení společnosti, pro část firem, a leckoho to uspokojilo. Kristýna Faltýnková z advokátní kanceláře Sedlakova Legal ale upozornila na to, co se přehlíží:
Regulace tady pořád je. A pokud máte nájemce z Německa nebo Francie, ti po vás data o energetické náročnosti chtějí dávno, mají národní legislativu, která jim to ukládá.
Kdo je součástí dodavatelského řetězce zahraničních firem, svá čísla dodá bez ohledu na to, co říká česká transpozice. Současně přichází směrnice EPBD IV, evropská směrnice o energetické náročnosti budov, která zpřísňuje požadavky na provoz i rekonstrukce budov. A z bank přibývá tlak jiného druhu. Petr Svoboda, Head of Real Estate Financing v UniCredit Bank, k tomu říká:
Dnes je zcela běžné, že nemovitosti bez průkazu energetické náročnosti nebo bez doložené investice do energetiky mají problém při financování. Pro některé banky taková nemovitost jednoduše není financovatelná.
Jinými slovy, i firma, kterou zákon momentálně nenutí reportovat, může narazit na stejný požadavek jinou cestou, přes nájemce, banku nebo obchodního partnera. A na rozdíl od zákona, kde je aspoň jasné datum účinnosti, si banka nebo zahraniční nájemce mohou o dokumentaci říct prakticky kdykoliv.
Energetická náročnost přestala být provozní záležitostí. Je to parametr tržní hodnoty, podmínka financování a čím dál víc i podmínka důvěryhodnosti vůči nájemcům.
Kde začít
Každá budova začíná na jiném místě. Někdo neví, kde energie odtéká, a potřebuje energetický audit nebo posudek, který mu ukáže, kam se peníze reálně dostávají a kam ne. Jiný to už ví, ale nemá kapacitu ani lidi, aby to sám řešil, a hodí se mu externí energetik, který to převezme za něj. A někdo hledá partnera pro konkrétní investici, ať je to fotovoltaika, renovační pas na míru rozpočtu, nebo příprava na PENB před prodejem či pronájmem, a potřebuje projekt, který dává ekonomicky smysl, ne jen technicky.
PKV zpracovává energetické audity a koncepce, navrhuje projekty fotovoltaik, implementuje energetický management Enmon a pro řadu klientů zastává roli externího energetika. Nejsme dodavatelé jednoho řešení, které vám budeme nabízet bez ohledu na to, co potřebujete, jsme nezávislý konzultant, který napřed spočítá, co se vyplatí, a teprve pak navrhne, co dál. Ozvěte se nám. Řekneme vám, na kterém z těchto míst stojíte vy a co je vaším dalším krokem.
