Dynamické tarify elektřiny: jak firmy šetří na spotu

Co jsou dynamické tarify

Dynamický tarif je způsob nákupu elektřiny, při kterém se cena mění každou hodinu podle aktuální situace na trhu, takzvaně na spotu. Ceny se stanovují den dopředu podle poměru mezi nabídkou a poptávkou po elektřině v dané hodině.

V praxi to vypadá takto. V poledne, kdy slunce naplno nabíjí fotovoltaické elektrárny po celé Evropě, je na trhu elektřiny přebytek a cena klesá, někdy výrazně. Ráno mezi sedmou a devátou hodinou, kdy se rozjíždí provozy, kanceláře i doprava, poptávka skokově roste a cena jde s ní nahoru. Večer se podobný scénář často opakuje.

Pro firmu s fixní cenou nezáleží na hodině, platí stejně po celý den. Pro firmu na dynamickém tarifu je to prostor k úspoře.

Proč je téma aktuální právě teď

Spotový nákup byl donedávna doménou velkých průmyslových odběratelů s vlastním energetickým oddělením. To se mění ze dvou důvodů.

Prvním je regulatorní reforma. Od roku 2027 mění ERÚ způsob účtování regulovaných plateb pro odběratele na hladinách vysokého a velmi vysokého napětí. Dosavadní platba za rezervovanou kapacitu a za její překročení se nahrazuje platbou za rezervovaný příkon a platbou za skutečně naměřený maximální čtvrthodinový odběr. Firma, která odebírá ve špičkách, zaplatí víc. Firma, která umí spotřebu rozprostřít do levnějších hodin, ušetří.

Druhým důvodem je rostoucí riziko nedostatku elektřiny. Podle analýz ČEPS hrozí Česku po roce 2030 závislost na dovozu elektřiny ze zahraničí, v některých scénářích by dovoz mohl přesáhnout desetinu tuzemské spotřeby. Spotřeba poroste s elektrifikací dopravy a průmyslu, zatímco výstavba nových zdrojů zaostává. Čím větší nepoměr mezi nabídkou a poptávkou, tím výraznější budou výkyvy mezi levnými a drahými hodinami.

Jak se tvoří spotové ceny

Aby dynamický tarif dával smysl, je dobré vědět, odkud cena každou hodinu vzniká. Základem je takzvaný denní trh, který v Česku provozuje OTE, operátor trhu s elektřinou. Obchodníci a dodavatelé na něm každý den do poledne podávají nabídky na nákup a prodej elektřiny pro každou z 24 hodin následujícího dne. Systém pak pro každou hodinu najde cenu, při které se nabídka potká s poptávkou, a tato cena platí pro všechny účastníky dané hodiny bez ohledu na to, kdo za jakou cenu původně nabízel.

Výsledná hodinová cena se odvíjí od toho, jaké zdroje jsou v dané chvíli na trhu potřeba k pokrytí poptávky. Když stačí levné zdroje jako fotovoltaika nebo jaderná elektrárna, cena je nízká. Když je potřeba zapojit dražší plynové nebo záložní zdroje, cena roste. Ve chvílích extrémního přebytku, typicky slunečné nedělní poledne s nízkou průmyslovou spotřebou, se cena může na krátko propadnout až do záporných hodnot. Firma, která v tu chvíli odebírá, tak paradoxně za elektřinu dostane zaplaceno.

Pro odběratele na dynamickém tarifu to znamená, že cenu za následující den zná už odpoledne den předem. Není to tedy nahodilá spekulace v reálném čase, ale predikovatelný harmonogram, se kterým lze v provozu pracovat stejně jako s jízdním řádem.

Modelový příklad úspory

Konkrétní čísla se firma od firmy liší podle spotřeby, oboru a flexibility provozu, ale princip lze ukázat na zjednodušeném modelu. Představte si provoz s průměrnou hodinovou spotřebou 200 kilowatthodin, který běží nepřetržitě. Na fixním tarifu platí za každou hodinu stejnou cenu bez ohledu na to, kdy elektřinu odebírá.

Nyní předpokládejme, že se stejnému provozu podaří přesunout patnáct procent spotřeby, tedy typicky provoz chlazení, ohřevu vody nebo dobíjení vozového parku, z ranní a večerní špičky do levných poledních hodin. V historických datech spotového trhu bývá rozdíl mezi nejlevnější a nejdražší hodinou dne běžně v řádu stovek procent, v extrémních dnech i vyšší. I při konzervativním odhadu úspory ve výši dvaceti až třiceti procent na přesunuté spotřebě se u provozu s ročními náklady na elektřinu v řádu milionů korun bavíme o úspoře v řádu statisíců korun ročně, a to bez jakékoli investice do nové technologie. Přesná čísla ale vždy záleží na skutečné odběrové křivce, proto model nikdy nenahradí analýzu reálných dat konkrétního provozu.

Pro koho tarif dává smysl

Dynamický tarif není univerzální řešení pro každého, ale u řady segmentů, se kterými se v PKV setkáváme, dává jasnou ekonomickou logiku.

• Průmyslové firmy a výrobní provozy, kde lze bez zásahu do výroby přesunout chlazení, stlačený vzduch nebo dílčí procesy mimo špičku,
• logistické areály a distribuční centra s vysokou spotřebou na chlazení a osvětlení skladů,
• zdravotnická zařízení se záložními zdroji a bateriemi, které lze zapojit do cenové optimalizace bez rizika pro provoz,
• obce a města s bazény, sportovními halami nebo úřady, kde lze přesunout ohřev vody a topení,
• developeři a správci nemovitostí, kteří dynamický tarif nejčastěji kombinují s fotovoltaikou a bateriovým úložištěm.

Čím větší podíl spotřeby lze v čase posunout a čím lépe firma svou spotřebu zná, tím větší je i potenciál úspory.

Kdy spotřebujete je stejně důležité

Dosavadní optimalizace energie se soustředila hlavně na objem: snižte spotřebu a ušetříte. To platí dál. Přidává se ale druhá dimenze, a to načasování.

Provoz, který ohřívá vodu, nabíjí baterie nebo klimatizuje prostory v poledne místo večer, zaplatí za stejnou spotřebu podstatně méně. Výrobní linka, která přesune část provozu mimo ranní špičku, nepotřebuje žádnou technickou investici. Stačí vědět, kdy to dává smysl, a mít nástroj, který to ukáže.

Bez dat se to neobejde

Přesouvat spotřebu do levnějších hodin lze jen tehdy, když přesně víte, jak vaše odběrová křivka vypadá, a to ne z měsíční faktury, ale z čtvrthodinových dat z měřidel. Kdy se rozjíždí která technologie, jak se liší pracovní den od víkendu, kde jsou špičky a kde prostoje.

Data sama o sobě ale nestačí. Někdo je musí pravidelně číst, vyhodnocovat a překládat do konkrétních kroků. Systém, do kterého se nikdo nedívá, je jen další položka v rozpočtu.

Fotovoltaika a baterie

Dynamické tarify dávají ještě větší smysl firmám s fotovoltaikou na střeše. Narazí ale na jeden praktický problém. Fotovoltaika vyrábí nejvíc přesně v poledne, kdy je elektřina na spotovém trhu nejlevnější, protože ve stejnou chvíli dodává energii do sítě spousta dalších zdrojů. Přebytky, které budova nespotřebuje, tak putují do sítě za nízkou výkupní cenu. V letním týdnu takto může odejít i třetina roční produkce, a to za podmínek, které firmě nevyhovují.

Řešením je bateriové úložiště. Logika je jednoduchá. V levných hodinách se baterie nabije, ať už z fotovoltaiky nebo z levné sítě, a v drahých hodinách firma spotřebovává ze zásoby nebo prodává do sítě za vyšší cenu. Baterie navíc srovnávají odběrové špičky, což přímo snižuje regulované poplatky na faktuře. Počet realizací bateriových úložišť u firem rok od roku roste.

Aby ale strategie fungovala, musíte vědět, kdy fotovoltaika vyrábí, kdy budova skutečně spotřebovává a jak se to potkává s pohybem cen na trhu. Bez přehledu o těchto tocích v reálném čase řídíte provoz podle zpětného zrcátka.

Rizika a na co dát pozor

Dynamický tarif přináší úsporu, ale i jiný typ rizika než fixní cena, a je fér ho pojmenovat. Cena může v jednotlivých hodinách vyskočit výrazně nad obvyklou úroveň, typicky v obdobích nízké výroby z obnovitelných zdrojů kombinované s vysokou poptávkou. Firma, která nemá žádnou flexibilitu a musí odebírat rovnoměrně bez ohledu na cenu, tak může v některých měsících zaplatit víc než na fixní ceně.

Dál je potřeba počítat s tím, že spotový nákup vyžaduje aktivní správu, ne jednorázové podepsání smlouvy. Bez sledování dat a bez alespoň částečné flexibility provozu se výhoda dynamického tarifu nevyužije a firma nese jen jeho volatilitu bez protihodnoty. Proto dává smysl kombinovat přechod na spot s analýzou, kolik spotřeby lze reálně přesunout, ještě předtím, než se smlouva podepíše, ne až poté.

Nakonec je vhodné pečlivě číst podmínky konkrétního dodavatele, protože se liší způsob účtování odchylek, poplatky za obchodování na spotu a rozsah reportingu, který dodavatel poskytuje. Ne každá nabídka dynamického tarifu na trhu je stejná.

Jak postupuje PKV

V PKV jsme nezávislý konzultant, nejsme vázaní na žádného dodavatele elektřiny ani technologie, takže doporučení stavíme na datech konkrétního klienta, ne na tom, co se nám zrovna hodí prodat. Postup obvykle vypadá takto.

Nejdřív nasazujeme systém pro energetický management Enmon, který zobrazuje spotřebu v reálném čase a ve čtvrthodinových intervalech. Ukáže přesně, kdy budova nebo provoz odebírá elektřinu, kde jsou špičky a kde je prostor spotřebu přesunout nebo snížit. Zároveň upozorní na anomálie, třeba když technologie běží mimo svůj obvyklý režim nebo spotřeba nečekaně vyskočí.

Na základě dat pak společně s klientem vyhodnotíme, jaký podíl spotřeby lze reálně přesunout do levnějších hodin, jestli dává smysl přechod na dynamický tarif, a případně jak by mělo vypadat bateriové úložiště nebo úprava fotovoltaiky, aby ekonomika dávala smysl. Teprve s těmito podklady v ruce doporučujeme konkrétní krok, ať už jde o změnu dodavatele, investici do technologie, nebo přípravu na reformu tarifů 2027.

Enmon dnes používají firmy jako CTP, Geis nebo Bauhaus. Všechny začaly stejně, nejdřív si díky datům udělaly pořádek v tom, jak provoz skutečně spotřebovává, a teprve pak řešily, kde a jak optimalizovat. Pro firmy, které zvažují přechod na spotové ceny nebo se chtějí na reformu tarifů 2027 připravit včas, je to logický první krok.

Časté otázky

Pokud nevíte, jak vaše odběrová křivka vypadá, nebo jestli se vám dynamický tarif a reforma 2027 vyplatí, probereme to s vámi na datech, ne na odhadech. Ozvěte se nám.